Beardedky

Podařilo se nám splnit zkoušku OB 1. Moc se nám nedařilo a známku jsme získaly pouze DOBROU. Takže se budeme snažit a pilovat, abychom to vylepšily 🙂

Na další noseworkové zkoušky jsem nastoupila s Iduškou i s Ciri. S Iduškou nám to vůbec nesedlo, nejslabší článek týmu jsem byla já – vůbec jsem jí nepomohla vstoupit do terénu, který byl poměrně husté roští a panenka tam prostě sama vlézt nechtěla… 🙂 Cirinka se ale předvedla zase jako profík, splnila zkouška NW-Wz (voda). Stojatá voda se jí povedla velice pěkně a poměrně rychle. Tekoucí voda byl hrozně bahnitý potok (já jsem se zabořila do bahna do půli lýtek a zůstala mi tam bota – takže co chudák Ciri…) s velkými kameny podél břehu, což pro ni s pohybovým handicapem, bylo opravdu hodně náročné. Když jsem už začala chytat trochu paniku, aby si Ciri něco na těch šustrech neudělala, Ciri začala značit vzorek 🙂 A tím zkoušku úspěšně splnila!!! 🙂

Poprvé v životě jsem vyrazila na zkoušky OBEDIENCE. 🙂 Na zkoušku OB-Z jsem začala trénovat v době, kdy Iduška nemohla trénovat agility. A ikdyž už jsme s agility začaly, samozřejmě jsem trénink dotáhla až ke zkoušce.
Zkoušky proběhly v hale ve Vraném nad Vltavou 27. 5. 2018 a byly spojené se závodem. Iduška předvedla skvělý výkon, strhli jí body pouze za drobné nedostatky (třeba šteknutí :-)) a v jednom cviku (S, L) nereagovala při posledním sednutí hned na první povel. Získaly jsme krásných 303,5 bodu a zároveň 1. místo a známku výborná! 🙂

13. 5. jsme s Iduškou vyrazily na další agility zkoušky do Litovle. Tyhle závody nám ale vůbec nesedly – především mně. Měla jsem problém zapamatovat si trať, motala se mi hlava z vedra a celkově jsem Idu vedla fakt špatně 🙁 Pan rozhodčí navíc do parkuru postavil pěkně dlouhé rovinky, takže jsem nestíhala. Holt ta pauza je znát především na mně a mojí fyzičce. 😀
První běh byl disk – zapomenutá trať… Druhý běh byl s jedním odmítnutím kousek před cílem (zase chyba paničky) a v posledním běhu, který se mi zdál nejlepší – já jsem se už trochu srovnala a Ida makala perfektně – jsem zase nestíhala a Ida mi tak překážku skočila zepředu místo zezadu, takže další disk. Ve zkoušce, kterou jsme doběhly jsme urvaly 2. místo a známku výbornou.
Tak snad příště bude lepší konstelace 🙂

Když jsem před už skoro rokem dostala od doktora diagnozu SLO, skoro jsem ani nevěřila, že se s Idou ještě někdy postavíme na start agility parkuru. Nevěřila, ale přála si a moc moc doufala, že se tak stane. Když po zimě Idy drápky vypadaly vrámci možností v pořádku, začaly jsme zkoušet jednoduchá agility cvičení – především techniku skoku a práci na jedné překážce. Vše vypadalo dobře, takže jsem začaly zkoušet zóny, delší sekvence…. Až z toho byl zaběhnutí prvního parkuru a taky – PRVNÍ START NA ZÁVODECH!!!!

8. 5. jsme s Iduškou po 10 měsících mimo závodění agility vystartovaly na Čebínských dvojzkouškách v kategorii LA3 a rovnou s dvěmi 3. místy a dvakrát známkou výborná (s jednou chybou). 

Ida se pro agility narodila. Miluje běh a skákání a to přesně všechno agility spojuje. ♥

V neděli 15. 4. jsem pořádala dogdancingové zkoušky v Herolticích. Zúčastnila jsem se i já sama s Iduškou.
Iduška byla úplně nejvíc nejlepší a podařilo se nám splnit zkoušku HtM2 na VÝBORNOU! Zkouška HtM2 byla pro nás už delší dobu docela velký oříšek, heelwork je pro Idu opravdu těžký. Ale MÁME TO!!! Jsem z Idušky opravdu nadšená 🙂