Ve čtvrtek jsem chtěla ještě jedno vyšetření Ciroucha, abych se úplně uklidnila… Domluvila jsem se s psí fyzioterapeutkou Helou Potfajovou. A výsledek? Cirouch ve svých pěti letech a několika letech agilitění má zdravé kyčle, lokty i záda. Kolena má obě pevná, pravé stále o něco málo citlivější než levé – jako říkal i pan dr. Srnec, ale ani Helena by to nijak zásadně neřešila. Jediné, co mě trochu zarazilo, překvapilo a nepotěšilo, byla citlivost prstíků (obvykle jednoho nebo dvou) na třech packách. To může být taky následek anaplazmozy, buď vaz nebo kloub, to těžko říct. Jak bude čas, mám Ciri vzít na kontrolní RTG prstů. Ale opět to nemám nijak řešit, pokud nebude kulhat a mít fyzické problémy.

V sobotu jsme vyrazili s Cirkou a Lilkem na minitrek k Velkému javoru. Trasa byla o něco delší než bych si ještě teď v rehabilitaci Ciri přála… Asi pět km před cílem Ciri začla kulhat na přední pravou. Já jsem byla úúúplně v háji… Nohu si pořád žužlala mezi polštářkama, nic jsem jí na ní ale nemohla najít! Zbytek skupinky vyrazil k Třebíči a my jsme šli nejkratší cestou k silnici, kam pro nás přijel taťka. Ciri už ale kulhat přestala, hrála si dokonce s Lili… Nechápu! Jestli tam fakt něco měla a vyndala jsem jí to aniž bych si toho všimla? Dneska už je úplně v pohodě a doma se nudí a chce cvičit a na prochajdu.

Mě z těch psů jednou klepne 😀