Na začátku října si Iduška při trénování kladiny rozlomila ošklivě drápek napůl. Musely jsme dokonce na veterinu a část drápu jí strhli 🙁 Myslela jsem si, že podzimní agi kariéra je ta tam a budeme muset hojit dráp. Pan doktor mi ale řekl, že až se jí to zatáhne, cca za 14 dní, by to mělo být dostatečně zhojené k tomu, abysme moly zase zkusit běhat. A měl pravdu 🙂 Já se teda teď zase trochu víc bojím než dřív… Ale snad se to vrátí do normálu a drápky zase budou držet.
Běhy se nám nijak extra nepovedly, ale po 3 týdnech agi pauzy se není čemu divit – Iduška byla rozjetá a já pomalá 😀 V první zkoušce jsme se diskly na rozlišení tunelu a slalomu (díra tunelu a náběh do tunelu byly hned vedle sebe) a v druhé zkoušce jsme doběhly s jedním odmínutím (na slalomu – moje chyba,  vytlačila jsem ji do náběhu natolik až jsem ji diskla…) a tyčkou.
Takže se těším na další závody, snad už s trochu zklidněnou Iduškou 🙂