MR BC v agility 17. 9. 2016
Ciri Emiel Regis – v součtu 3. místo
(na fotce s vtěrkou Idou :))
Kdo mě a Ciri pořádně zná, tak ví, čím vším jsme si prošly. Od úplně zdravého pejska přes jedno blbé klíště, jednu blbou osinu, další blbé klíště… A tak pořád dokola, pořád znova dokola jsem ale věřila, že Cirinku rozběhám, začínaly jsme vždycky od nuly, posilovaly, dřely techniku skoku, jí i mě to bavilo a hlavně – přece ji proto, že měla smůlu „nehodím do starého železa“?
Dneska, po půl roce dřiny a po 1,5 roce nezávodění, jsem s Ciri zkusila vyběhnout na MR bearded collií (byla připravená jak nejlíp mohla, ještě ve středu poslední trénink, abych nedělala něco, na co by neměla). Ciri běhy nebyly vůbec ideální (tedy ten první celkem ušel), nicméně stojím si za tím, že mám fyzicky zdravého psa, ale taky zároveň psa s velkým psychickým problémem – nejistota co se skoku týče. K tomu faktor únavy a závodního stresu (a toto ona řešila vždycky, celý její krátký agilitní závodní život..).
Vzhledem k tomu všemu, co se dnes odehrálo a jak to vypadalo, jsem se rozhodla, že to rozhodně nebudu dále pokoušet. S Cirinkou to byly naše poslední agility závody a KONČÍME tak naši agilitaťáckou závodní kariéru.
Neznamená to ale, že Ciri přestane úplně běhat, protože bez toho by šla její fyzička a svaly hrozně dolů. Agility „rehabilitačně“ budeme dělat pořád dál a jen tak, jak nás to baví, jak z toho nemáme ani jedna stres, nervy – prostě na pohodu.
A taky si samozřejmě budeme spolu dál užívat jiné cvičení, vycházky a všechno, jako doteď!
Cirinko, jsi prostě nej! <3